Lidová moudrost 16. – spěchej pomalu

„Spěchej pomalu.“ Už od nepaměti to bylo jeho životní krédo. Lidová moudrost, která se mu už tolikrát osvědčila. Třeba už za soudruhů, kdy v práci spěchával pomalu, za což měl stejný plat jako ostatní, ovšem ze zaměstnání pak odcházel svěží a udržel si tak spokojené manželství, protože i při večerní ‚rychlovce‘ s manželkou vždy k jejímu potěšení spěchal pomalu.

A za kapitalismu tomu bylo nejinak. I nyní se mu jeho pomalý spěch nejednou vyplatil. Třeba už hned zkraje, kdy spěchal tak pomalu, že než stačil investovat do Harvardských fondů, byl už Kožený na Bahamách, a než se pokusil získat střechu nad hlavou od H-Systemu, nebylo už proč spěchat.

A i dnešní den se nesl ve stejném duchu a jeho pomalý spěch se mu vyplácel.

Zatímco totiž jeho kolega v kanceláři razítkoval tak rychle, až stvrdil platnost i toho, co rozhodně stvrdit neměl, on si hezky pomaloučku máčel razítko a toto dával naprosto nezbrkle jen nebylo-li zbytí. Pak přišla pauza na oběd. A zatímco všichni na tuto pauzu prchli s dostatečným předstihem, aby nemuseli mařit čas ve frontě, on spěchal tak pomalu, že byl na svém místě dokonce ještě pár minut navíc. A jako na potvoru vletěl do kanceláře šéf s jakousi kontrolou a bylo shledáno, že on jediný je vzorný pracovník a tudíž se s ním bude počítat i nadále navzdory nutnosti snižovat stavy. A následně už nikdo z vedoucích pracovníků pro kárání ostatních zaměstnanců nepostřehl, že se náš hrdina ládoval obědem o celou hodinu déle, než měl. Inu, spěchal pomalu.

A konečně bylo po práci a on si hezky pomalu spěchal domů. Nikam neletěl, protože mimo jiné i věděl, že přímo před vraty vede rušná komunikace a už nejeden neopatrný chodec tu doznal újmy poté, co ve spěchu vběhl bez rozhlédnutí do vozovky. To se jemu nestane. On přece vždy spěchá pomalu.

Rozhlédl se hezky na obě strany a teprve poté vstoupil na přechod. Protože nikde nic nejelo, až na ten pomalý parní válec ve velké vzdálenosti. Hezky pomalu spěchal…