Mansplaining: Co tento pojem znamená, jak vznikl a jak na něj reagovat?

Možná jste už zažili situaci, kdy muž ženě velmi sebejistě vysvětluje něco, čemu ona sama dobře rozumí – někdy dokonce lépe než on. Právě pro určitý typ takového jednání se vžil pojem mansplaining. Co přesně znamená, odkud se toto označení vzalo a proč může být jeho používání někdy problematické?

Co znamená mansplaining?

Slovo mansplaining vzniklo spojením anglických slov man (muž) a explaining (vysvětlování). Označuje způsob komunikace, při němž muž ženě něco vysvětluje povýšeným, patronizujícím nebo zbytečně poučujícím způsobem, přičemž předpokládá, že dané problematice rozumí méně než on.

Důležitý je především kontext. Mansplaining neznamená jednoduše situaci, kdy muž něco vysvětluje ženě. Podstatné je, že vysvětlení vychází z nepodloženého předpokladu o menších znalostech či schopnostech druhé osoby.

Jak pojem mansplaining vznikl?

Za důležitý moment ve vývoji tohoto označení je považován rok 2008, kdy americká spisovatelka Rebecca Solnit publikovala esej Men Explain Things to Me. Popsala v ní mimo jiné příhodu, při které jí muž sebevědomě doporučoval významnou knihu a vysvětloval její obsah. Neuvědomoval si přitom, že autorkou knihy je právě Solnit.

Samotné slovo mansplaining však Solnit v původním textu nepoužila. Termín se začal šířit následně v internetových diskusích a postupně pronikl do médií i běžného jazyka.

Ne každé vysvětlování je mansplaining

Pokud muž ženě vysvětluje něco, co skutečně nezná, nebo pokud jej o vysvětlení sama požádala, nejde automaticky o mansplaining. Rozhodující může být kombinace několika znaků: povýšený způsob komunikace, podceňování znalostí druhé osoby, nevyžádané poučování a ignorování její skutečné odbornosti či zkušeností.

Pojem tedy nepopisuje samotné předávání informací, ale především způsob, jakým člověk k druhému v rozhovoru přistupuje.

Jak může mansplaining vypadat v praxi?

Představme si například programátorku, která několik let pracuje s určitým programovacím jazykem. Kolega, který s ním má podstatně méně zkušeností, jí začne bez vyzvání vysvětlovat jeho základní principy. Když jej upozorní na svou praxi, pokračuje v poučování. Problémem není samotné vysvětlování, ale ignorování její odbornosti.

Podobná situace může nastat u automobilu. Žena pracující jako automechanička popíše závadu a muž jí začne vysvětlovat základní funkci motoru, protože automaticky předpokládá, že technice nerozumí. I zde je důležitý právě předpoklad nižší odbornosti založený na pohlaví.

Jak na mansplaining reagovat?

Reakce nemusí být konfliktní. Často stačí klidně upozornit na vlastní znalosti a vrátit rozhovor k podstatě. Podle konkrétní situace lze například říci:

• „Děkuji, tuto problematiku znám. Zabývám se jí profesně několik let.“
• „Základy známe oba, pojďme se raději věnovat konkrétnímu problému.“
• „Než budete pokračovat, možná bude užitečné říct, že se právě na tuto oblast specializuji.“
• „Rozumím tomu, co vysvětlujete. Zajímá mě spíše váš názor na konkrétní otázku.“
• „Můžu nejdříve dokončit svou myšlenku? Potom se k vašemu pohledu ráda vrátím.“

Pokud se podobné jednání opakuje, může být vhodná i přímější reakce: „Mám pocit, že mi vysvětlujete věci, které už znám. Zkuste prosím nepředpokládat, že v této oblasti nemám zkušenosti.“

Smyslem není druhého člověka „nachytat“ při mansplainingu, ale nastavit hranice a vrátit komunikaci do rovnocenné roviny.

Proč se o mansplainingu mluví?

Diskuse kolem mansplainingu upozornila na širší problém nerovného postavení lidí v komunikaci. V pracovním prostředí, při odborných debatách i v běžném životě může být nepříjemné, pokud někdo automaticky předpokládá, že druhý člověk tématu nerozumí.

Zároveň se proti samotnému termínu objevuje kritika. Povýšeně nebo patronizujícím způsobem totiž může komunikovat kdokoli. Mansplaining však označuje konkrétně situace spojované s genderovým předpokladem, že muž má větší znalosti či autoritu než žena.

Respektující komunikace nevychází z předpokladu, kdo by měl vědět více, ale z toho, co jednotliví účastníci rozhovoru skutečně vědí. Než začneme něco podrobně vysvětlovat, často stačí jednoduchá otázka: „Znáte tuto problematiku, nebo ji mám více přiblížit?“

Autor/foto: Míša Dobrovolná, AI