Lidová moudrost 15. – kolik jazyků znáš, tolikrát jsi člověkem

Šéf firmy zrovna moc rozumu nepobral. A kdybych si to s ním chtěl rozházet, řekl bych úplnou pravdu, jež byla ještě daleko nemilosrdnější, co se jeho ducha týká. Věděli to všichni, kdo s ním kdy měli tu čest pobýt po trochu delší čas, zatímco těm, kdo jej znali jen velmi krátce, připadal naopak moudrý. Protože svou hloupost dokázal v prvním okamžiku zamaskovat svou znalostí lidových mouder, jimiž byl přímo posedlý a jež by nikdy nezpochybnil.

Onoho dne měl přijmout nového zaměstnance. Ve firmě se uvolnilo jedno docela atraktivní místo a toto bylo třeba obsadit. Šéf právě seděl ve své kanceláři s jedním z uchazečů a zjišťoval předpoklady žadatele. A došlo i na znalost jazyků.

Šéf: „A co německy, umíte?“
Uchazeč: „Ja, natürlich.“
Šéf: „A anglicky?“
Uchazeč: „Yes, of course.“
Šéf: „A rusky?“
Uchazeč: „Da.“
Šéf: „A znáte snad ještě nějakou jinou řeč?“
Uchazeč: „Samozřejmě. Pochopitelně slovenštinu, jako mnozí z nás, také francouzštinu, španělštinu, italštinu,…“

Zdálo se, že adept bude ve výčtu pokračovat ještě dlouho, avšak šéf jej zarazil. Nemělo smyslu pokračovat. Uchazeč přijat nebyl. Protože si šéf vzpomněl na jedno z lidových mouder. A smutně pokrčil rameny.

Šéf: „Bohužel, vás přijmout nemůžeme. Protože znáte přece přísloví: kolik jazyků znáš, tolikrát jsi člověkem. A my máme místo jen pro jednoho…