Jak se odnaučit kouřit?

Nejednoho z našinců trápí problém zvaný kouření a to na vlastní kůži, tedy přesněji na vlastní plíce. Nejednomu z našinců vadí kupříkladu kašel, jinému žluté prsty, dalšímu vadí to, že vadí ostatním, a někomu prostě nedělá dobře už samo zjištění, že čím méně vzdušnými jsou dýchací cesty, tím větší vítr je v peněžence.

A tak se snad každý z kuřáků alespoň někdy zaobíral tím, že by vlastně nemuselo být špatné přestat s tímto zlozvykem. Zaobíral, čímž to ale taky většinou skončilo. Protože přestat kouřit znamená mít pevnou vůli, motivaci a hlavně výdrž. Típnout si tu „poslední cigaretu“ zkrátka není snadné…

Jak tedy přestat kouřit?

Nejefektivnější metoda, jako tohoto skutečně dosáhnout, je známa již dávno z vtipů. Třeba ta, že slavnostně típneme poslední cigaretu o benzínové čerpadlo nebo že umřeme nějakým jiným způsobem. Pak už totiž budeme kouřit nanejvýš jednou jedinkrát, a to v krematoriu… Ovšem tato forma skoncování s kouřením není rozhodně ideální, zejména pro kuřáka samotného. A tak se pojďme podívat po nějaké té metodě jiné, snesitelnější.

Jednou z takových metod bývá velmi často novoroční předsevzetí. Před půlnocí slavnostně uhasíme svou poslední cigaretu, připijeme si na šťastný a veselý a… u téhle či některé z následujících skleniček by se to tak skvěle pokouřilo!!! A je po předsevzetí, minimálně na rok, pak zase na rok…

Pomoci může prý i některá z náhražek. Nikotinové náplasti, žvýkačky, elektronické cigarety… A tyto opravdu pomáhají. Bohužel často spíše v obohacení se jejich výrobců a distributorů než v ukončení kouření.

Pomáhá prý i hypnóza. Kdo ví. Zlomyslně by se dalo podotknout, že tomu tak může vskutku být, protože půjdete-li od odborníka kvokaje se vsugerovaným pocitem, že jste slepice, je toto možné, protože přeci ani na venkově nikdy neuvidíte kouřící slepici :-).

Někdy se člověku nabízí pomoc ve formě zázračných léčebných metod, jež jsou inzerovány tak přesvědčivě, že jejich přesvědčivost vzbuzuje oprávněnou nedůvěru. Protože řeknu-li to třeba jinými slovy, podle jednoho občas se v lokálním plátku opakujícího inzerátu člověka pomocí speciální metody nejen odnaučí kouřit, ale tohoto při léčbě naopak jaksi vykouří… totiž odkouří či jak to říci. Prostě člověk nejen přestane, ale ještě z něj vycucnou to, co do sebe vcucnul.

Člověku prý pomáhá v boji proti kouření i sport, kupříkladu běh. A zde mohu opravdu potvrdit z vlastní praxe účinnost. Když jsem totiž dělal přijímací zkoušky z tělocviku na vysokou školu, vskutku jsem po uběhnutí předepsané vzdálenosti v předepsaném čase chtěl spíše umřít, než si zapálit. Jenže běhat od rána do večera…

Prospěšným by hypoteticky mohlo být i zchudnutí. Protože kdo nemá doslova co do huby, ten si v ní nemá co zapálit. Jako léčebná metoda by zde tedy mohla být zmíněna praxe naší vlády v celé (nejen) polistopadové éře, neboť je to právě tato, jež nejednou „bere lidi u huby“. Ovšem praxe je opět jaksi jiná – protože s úbytkem peněz, alespoň jak to mohu osobně pozorovat, roste počet žebravých spoluobčanů a výběrčích popelníků a popelnic. Protože kouří se, i kdyby na chleba nebylo.

Prostě situace k uzoufání. On to totiž není žádný med, přestat kouřit. Navzdory „šancím pro tři miliony“, navzdory varováním ministra zdravotnictví, navzdory krabičkám, jež by nás prý jednou měly odstrašovat obrázky rakovinovými.

Protože je tak těžké oželet hřebíky do rakve. Chce to totiž pevnou vůli. Hodně pevnou vůli…

A tu vám přeji. Jen s touto uspějete!