Taneční

Má-li být jeden lvem salonů a jedna královnou banketů, večírků a podobných počinů, je třeba bravurně ovládat jistou formu konání, jež nese název tanec. A i ten, kdo zavítá namísto Plesu v Opeře nanejvýš na nějaký ten vesnický candrbál, by měl zvládat alespoň něco tanec vzdáleně připomínající. Čímž nemám na mysli ani tak pochybné svíjení se připomínající záchvat padoucnice či břišní koliku, jako spíše počínání, při němž se jeden nebo častěji dva pohybují do rytmu hudby, kladou na podlahu své nohy tak, aby neutrpěly nohy partnerovy a ruce tisknou na ty partnerovy partie, na něž je toto etiketou povoleno.

Prostě je třeba umět tančit a též vědět, který tanec náleží k té které právě hrané melodii. Protože polku nelze tančit, hrají-li dejme tomu tango, při disku jeden neuspěje s obkročákem stejně jako při nokturnu s čardášem a při cimbálové muzice si nezatančíte break dance. Já bych to sice dokázal, ale to jen tak na okraj…

A protože rodičovstvo samo nejednou neoplývá dostatečnými znalostmi tanečního umění, nemá čas či nedokáže své tancechtivé dceři ulovit vhodného partnera nebo nepřepere toho svého holomka a nedonutí jej k tomuto počínání, jsou tady akce nesoucí název taneční.

Taneční jsou kurzy, které mají za cíl, jak je již z názvu zřejmé, naučit účastníky tančit. Učinit z těch dřev, nemehel a nešiků lady a gentlemany ladně se prezentující na parketu, na něž je radost pohledět. Sice se to ne vždy povede, čehož jsem já a nejedna osoba z mého okolí živoucím důkazem, ale není vyloučeno, že to vyjde. Tedy že se člověk nakonec tančit naučí nebo dokáže alespoň budit zdání, že tanečníkem je.

A toto počínání je od prvopočátku až do samotinkého konce provázeno atributem zvaným šaty do tanečních. Protože uznejte sami – taneční v montérkách, teplácích, odrbaném tričku, holinkách a se stavbařskou přilbou na hlavě, to není právě ono. Taneční, to chce oblek s kravatou či motýlkem či patřičnou róbu. Přičemž tím prvním by měla být zahalena mužská a tím druhým ženská část účastníků, protože naopak by to působilo přece jenom spíše jako jistá pražská pouliční akce, již neměl bývalý prezident Klaus, stejně jako různí církevní potentáti a extrémisté, zrovna v lásce.

Mladíky je třeba hodit do gala, přiškrtit je kravatou a dovléci na parket, kde si mohou s děvčaty zadat, byť ku svojí nepotěše toliko tanečně. A z děvčat je záhodnou učinit princezny, o něž se budou jejich protějšky (doufejme, že jen pomyslně) prát.

A taneční, to není jen ono kultivované svíjení se na parketu. To je i výuka slušnému chování na úrovni. K čemuž je patřičný háv rovněž nápomocen. Ne nadarmo se přece říká, že šaty dělají člověka. A proutek se má ohýbat, dokud je mladý. Protože starého psa novým kouskům nenaučíš. A je rozhodně lepší mít doma tanečními kultivované potomky než v pokročilejším věku někoho jako dejme tomu Světáky typu Vlastimila Brodského, Jana Libíčka a Jiřího Sováka.

A proto zavítejte do našeho obchodu. Poradíme, posloužíme. A dříve či později zjistíte, že jste udělali dobře.