Lidová moudrost 5. – Co je v domě, není pro mě

Dostal na něco ohromnou, ba přímo příšernou chuť. A nebylo tudíž divu, že zamířil přímo do kuchyně. A jeho kroky směřovaly jistě a neomylně přímo k lednici.

Otevřel ji a uvnitř se rozsvítilo světlo. A i jeho oči se rozzářily. Na okamžik. V ledničce uviděl kus uheráku. Mňam! Jenže… Ten si nedá. Vedle něj ležela tlačenka. Ta by panečku byla! S octem, s cibulí,… Ale i na tu si nechal zajít chuť.

Pak tu byla sekaná. Sliny se mu přímo sbíhaly, když na toto hleděl. Ale jenom hleděl. Ani se jí nedotknul. A takové krásné jitrničky tu ležely! A jelítka. A párky. Ale on po několika zamilovaných pohledech zavrhnul myšlenky i na tyto laskominy.

Zavřel lednici a zamířil ke spižírně. I tam byla spousta toho, na co se mu sbíhaly sliny. Jak jenom by si dal to či ono! Jenže všechno oželel. A vrátil se s kručícím žaludkem do obývacího pokoje, aby tam i nadále trpěl. Skutečně trpěl. Jenže co mohl dělat jiného, že?

Když měl silnou manželku, která ho bila a vždycky ho přeprala. Manželku, která mu vštípila, že „co je v domě, není pro mě“…