Lidová moudrost 17. – lepší vrabec v hrsti než holub na střeše

Dříve to u nás platívalo a dodnes se to traduje. Že je lepší vrabec v hrsti, nežli holub na střeše. Říká se to doposud, byť už dnes sotva někdo někdy držel vrabce v hrsti a holuby máme neradi nejen na střeše, ale i kdekoliv jinde, nejvíce pak na těmito opeřenci znečištěných sochách.

Prostě bývalo zvykem, že se člověk raději spokojil s málem, než aby se honil za nejistou vidinou bohatství. Protože bylo lepší mít své jisté, než své nejisté. Jenže jakkoliv se dodnes říká, že je lepší vrabec v hrsti než holub na střeše, mnozí z nás toho pranic nedbají. Ba činí právě naopak. Rozhlédněte se jenom kolem sebe! Kdo přizná, že má málo a je s tímto spokojen? Nikdo. Ani ten, kdo se s málem spokojuje a nic mu neschází. Protože takový jedinec by byl za blázna.

Všichni se zkrátka ženeme za lepším. Spíše než podle v úvodu zmíněného moudra platí, že co je v domě, není pro mě. Chceme víc a víc a tak se ženeme za chimérami. Sázíme, doufáme, riskujeme, počínáme si tu více a tu méně nerozumně. Protože třeba nám to vyjde. A třeba nám bude odměnou onen pomyslný holub na střeše. A třeba nejeden. Třeba nám budou dokonce lítat pečení holubi až do huby. Totiž do úst.

Ale spíše ne. A pak nám namísto holubů na střeše zbývají jenom holé ruce a oči pro pláč. Jenže na takovouto eventualitu raději ve svém často bláhovém počínání nevěříme, nechceme na ni myslet. Protože kdo by se hnal za ziskem a přitom se byl ochoten třást z možného nezdaru? Vidíme zlato a ženeme se za pozlátkem, z něhož se snad zlato vyklube. Nebo, a to spíše, nikoliv.

Prostě tu už dávno neplatí to, co vlastně platí věčně; že je lepší vrabec v hrsti než holub na střeše. Protože dnes už jsou jiné časy. Dnes platí, že je lepší holub v hrsti, než vrabec na střeše. A nejlépe, je-li takto uchopený holub slepicí snášející zlatá vejce.