Protištěkací obojky

Radanovi si pořídili psa. Pořídili si ho sice hlavně pro své potěšení, ale moc je zrovna netěšil. A sousedy teprve ne. Protože všichni sice mohli kladně hodnotit to, že pes dodržoval rčení, že pes, který štěká, nekouše, jenže fakt, že nikdo není pokousaný, taky není všechno. Protože netrvalo dlouho a všem spoluobčanům široko daleko počaly téci nervy. A Radanovým, kteří to měli ke svému psovi nejblíže, dvojnásob.

Protože jeden by nevěřil, jak silné zvukové projevy může mít takovéhle vlastně vcelku malé chlupaté nic. Učiněný pes baskervillský.
Radanovi se pokoušeli psovi nejprve domluvit. Říkali mu, že tohle hodný pejsek nedělá, že to je pro ostudu, že tím kazí pověst celé rodiny a že takhle si kamarády nikdy nenajde.

Jenže tušíte zřejmě správně, že podobné domlouvání šlo psovi jedním uchem dovnitř a druhým ven. A nejednou dokonce na znamení souhlasu s páníčkovým názorem zaštěkal ještě silněji, než by byl štěkal bez poučování.

Radanovi zkusili metodu cukru a biče, tedy přesněji masa a suché kosti, ale ani s tou neuspěli. Protože nedostal-li pes chutnou potravu, štěkal na protest tak hlasitě, že si nakonec nějakou tu dobrotu stejně vytrucoval, jen aby dal na chvíli pokoj.

Radanovi i sousedé byli zoufalí a stejně zoufalí byli i úředníci, kteří museli neustálé stížnosti řešit.
A pak byl náhle klid. Ticho po pěšině. A nejen po pěšině, ale i po zahradě, po louce, po poli, prostě všude. Protože nakonec se Radanovým přece jen podařilo psa přesvědčit.

A stačilo vlastně docela málo. Byl mu koupen protištěkací obojek. Důmyslné zařízení, které na rozdíl od páníčků mohlo být a také bylo se psem vždy a všude, nehnulo se od něj ani na krok. A kdykoliv začal pes uvádět své hlasivky v chod, byl včas okřiknut, respektive „impulsnut“. Což sice nebylo psovi zase až tak proti srsti, ale přece jenom nebylo o co stát.

A tak se v sousedství rozhostil klid a mír a pes se stal miláčkem všech kolem.

Pouze jedinou nevýhodu psův protištěkací obojek měl. Tento pes totiž nyní štěkal tak potichu, že sousedé zřetelně slyšeli, jak na sebe za zavřenými dveřmi „štěkají“ Radanovi sami.