Pro svého syna… cokoliv na světě

„Tak a jsme doma. Petříku pojď, táta tě odnese domů. Musíš být unavený.“ kmitá kolem nás manžel. Vracíme se s ani nevím kolikátého pobytu v nemocnici. Náš šestiletý syn Petr je astmatik. A někdy se jeho stav natolik zhorší, že zbývá jediný řešení…pobyt v nemocnici.

Petřík už spí a já se cítím strašně, strašně unavená. Kdy tohle skončí? Jak svému synovi můžu pomoci? „Marti, můžu pro tebe něco udělat?“ ptá se mě starostlivě Petr. „Ne, promiň, jsem úplně vyčerpaná. Půjdu si lehnout. Nevím, jaká bude první noc doma. I když doktoři tvrdili, že je stabilizovaný.“ „Marti, já bych ti chtěl něco říci. Když jste byli s Petříkem v nemocnici, přemýšlel jsem horem dolem, co udělat s tím svým kouřením. Ty víš, jak moc mě to trápí. Mám pocit, že jsem slaboch, že nejsem schopný ochránit svého syna a přestat kouřit úplně. Ten strach, když ho nakládali do sanitky s kapačkama a ta siréna…ty mě od té doby straší ve dne v noci. Už týden je ze mě e-kuřák.“ spustil Petr. Obsah jeho slov, díky celkovému vyčerpání, chápu velmi pomalu. Petrovo kouření byla naše velká Achillova pata. I když se moc snažil, nekouřil v bytě, chodil na balkon nebo úplně ven. A doma se to snažil hodně omezovat…přeci jenom cigaretový kouř byl všudypřítomný. I v jeho dlani při pohlazení. Jen nekuřáci ví, o čem mluvím. Nikotin a inhalace z něj byl strašák č. 1 v naší rodině. Zvláště po té, co Petříkovi diagnostikovali těžké astma.

Elektronická cigareta. Ano, mluvili jsme o tom, ale Petr nechtěl ani slyšet. Že to je psycho-náhražka a ta mu nepomůže. „Koupil jsem si ji hned ten den, co vás odvezli do nemocnice. A musím říci, že pro mě má tři zásadní přínosy:

1.    Nespaluje se papír, lepidla a tím se neusazují dehty a nezanášejí se plíce.
2.    Neprodukují se nechtění pasivní kuřáci, protože nikotin zůstává v těle a ven se dostává pouze aroma a pára.
3.    Nepáchnu nepříjemným zápachem z běžných cigaret.

Ty víš, že pro mě znamenáte všechno na světě. A já udělám všechno na světě proto, abyste byli (v rámci možností) v pohodě a šťastní. Miluji tě.“ ukončil svoji rychlopřednášku můj úžasný manžel.

Není snadné být manželem a ještě náročnější je být tátou, zvláště když se musíte kvůli nemocnému dítěti vzdát části svého „já“. Můj manžel to dokázal. A já vím, že společně Petříkovu nemoc porazíme. A upřímně, konečně bude náš domov vonět jako domov a ne jako kuřácké doupě!