Jak nakupovat?

Možná si nad tímto titulkem významně ťukáte prstem na čelo. Protože to je přece každému známo a naopak tudíž neznámo, proč se tímto tématem vůbec zaobírat. Jenže opak je pravdou. Divili byste se, kolik lidí dodnes navzdory tržní ekonomice nakupovat neumí! O čemž svědčí poznatky nejednoho z obchodů. Je mezi námi mnoho těch, kdo činnost zvanou nakupování nezvládají a dopouštějí se při této nejedné chyby.

Nejčastější chybou, jíž se lidé v obchodech dopouštějí, je nezvládnutí principu fungování nákupního košíku. Jakkoliv se to totiž nezdá, je až s podivem, kolikrát lidé libovolného věku, společenského postavení, vzdělání, původu, rasy a náboženství pochybí a místo aby vybrané zboží uložili do košíku, toto vkládají jinam. Tu do vlastní kapsy, tu do tašky, tu do vnitřní kapsy kabátu, tu i pod sukni, za výstřih a někdy i do různých tělesných otvorů.

Chybuje se i v tom, že nejeden zákazník obchodu s potravinami rozbalí krmi či otevře láhev a obsah přemísťuje do svých útrob, pozapomenuv, že tomuto měl předcházet úkon zvaný zaplacení. A pak už je pozdě bycha honit, protože i kdyby snad takový konzument víceprocentního obsahu láhve ulehl tímto zmožen na pokladní pás, těžko z něho někdo sejme čárový kód.

A jsou pochopitelně i lidé kreativní, kteří vyjmou zboží z originálního obalu a toto bez kódu a tudíž i bez varování odnášejí z krámu nebo naopak zboží ukrývají do obalu zboží jiného, čímž získají „dvě v jednom“ nebo nový drahý obsah za nízkou cenu obsahu původního.

Prostě lidé se často mýlí a proto bych se rád věnoval teorii činnosti zvané nakupování i zde. Abychom se už příště potenciálních chyb vyvarovali.

Předně je třeba mít košík. Nikoliv takový, jaký mívají psi na čenichu, protože jen málokterý zákazník někoho pokouše. Prostě jde o košík nákupní, jenž bývá zpravidla v každém obchodě k mání a po nákupu by měl být opět vrácen, aby byl k mání i příště. V některých obchodech lze tento nahradit i košíčkem vlastním, případně síťovkou, ovšem slušnost velí použít košík, když už nám je tento dáván k dispozici.

Při vstupu do obchodu odkládáme svá případná zavazadla do míst k tomu určených, jsou-li k tomu vytvořeny podmínky, a bereme-li si své tašky až mezi regály, měli bychom ve vlastním zájmu nahlásit prodavačům předem zboží zakoupené v jiné provozovně a počítat s tím, že budeme při placení požádáni o umožnění nahlédnutí do těchto, zda nám tam náhodou něco nezapadlo bez zaplacení.

Nejde-li o samoobsluhu, vybíráme zboží z polic či pultů podle vlastního uvážení, snažíce se přitom, abychom zbytečně neohmatali nebalené potraviny, protože ne každému je milé, měl-li by jíst něco, co předtím osahaly stovky dost možná ne právě čistých rukou.

Vybrané zboží vkládáme do již zmíněného košíku a po ukončení tohoto procesu zamíříme k pokladně. Zde vše vyložíme na pás či pult, to podle toho, čím je ta která prodejna zařízena, necháme si spočítat útratu a poté zaplatíme požadovanou sumu. Nebo se ohradíme proti této a nakonec třeba zaplatíme méně, některé zboží vrátíme nebo uraženi odejdeme, protože když kradou a podvádějí zákazníci, někdy se těmito inspirují i prodejci, uvádějící ve svůj prospěch mylné ceny.

Po zaplacení můžeme vše uložit do svých tašek a je to naše. Pokud nám to tedy vzápětí třeba na parkovišti před obchodem nějaký poberta neuzme; jenže to už není součástí procesu nákupu.

Takže se, lidičkové, prosím, z těchto řádek poučte. Je to rozhodně rychlejší než třeba doškolování na policejní služebně.

Autor článku: Viktor Pondělík