Typy materiálů používaných při tisku 3D

V posledních letech získala 3D tisk velkou popularitu, otevírající nové možnosti v výrobě, prototypování a designu. Tato technologie využívá různé materiály, které ovlivňují kvalitu a použití hotových výtisků. V tomto článku se podíváme na nejoblíbenější materiály používané při 3D tisku, jako jsou plastiky, kovy nebo pryskyřice, a diskutujeme o jejich vlastnostech a oblastech použití.

Plastiky ve 3D tisku – všestranné a snadno dostupné

Plastiky představují základ ve světě 3D tisku díky své všestrannosti a obecné dostupnosti. Nejpoužívanějším materiálem v této kategorii je polylaktid (PLA), který je biologicky odbouratelný a šetrný k životnímu prostředí, což ho činí ideální volbou pro nadšence a pedagogy. Dalším populárním materiálem je akrylonitril-butadien-styren (ABS), známý svou vysokou pevností a odolností vůči vysokým teplotám, což se osvědčuje v náročnějších technických aplikacích.

Dostupnost různých druhů plastiků umožňuje široké spektrum použití – od jednoduchých hraček a gadgetů po pokročilé strojní komponenty a nástroje. Navíc moderní technologie umožňují tisk v specializovaných plastech, jako je TPU (termoplastický polyuretan), který je pružný a odolný proti nárazům, ideální pro vytváření všeho od pouzdří telefonů po tlumicí prvky.

S rozvojem technologií 3D tisku a plastů se neustále zlepšují vlastnosti mechanické a tepelné, což otevírá nové možnosti pro designéry a inženýry. Dnes jsou k dispozici také kompozitní materiály, které spojují plast s jinými surovinami, jako jsou uhlíková nebo skleněná vlákna, zvyšující pevnost a tuhost tištěných objektů, zachovávajíce přitom lehkost a nákladovou efektivitu typickou pro plasty.

Kovy – od prototypů k průmyslové výrobě

Kovy v 3D tisku způsobily revoluci v mnoha odvětvích, od letectví po automobilový průmysl, umožňující rychlé vytváření prototypů a nasazení průmyslové výroby s unikátními materiálovými vlastnostmi. Použití kovů v technologii 3D tisku začíná s návrhem pokročilých komponent, které jsou často příliš složité na to, aby byly vyrobeny tradičními obráběcími metodami.

Nerezová ocel, titan, hliník a jejich slitiny jsou nejčastěji vybíranými kovy v 3D tisku. Jejich použití umožňuje výrobu dílů s složitou geometrií s zachováním vysoké pevnosti a odolnosti. Tisk kovů 3D také nabízí významné úspory času a materiálu, snižuje množství odpadu a umožňuje hromadné optimalizace.

Technologie tisku, jako je selektivní laserské sintrování (SLS) nebo přímé metalické depozice, umožňují vytváření odolných dílů při současném zkrácení času od návrhu k finálnímu produktu. Díky tomu jsou inovace více dostupné a firmy mohou rychleji reagovat na změny na trhu.

Nasazení kovů do průmyslové výroby otevírá nové možnosti v personalizaci produktů, což je zvláště ceněno v odvětvích jako zdravotnictví nebo šperkařství, kde je jedinečnost a přizpůsobení individuálním potřebám zákazníka klíčové. 3D tisk kovů nejenže mění fáze výroby, ale také posouvá hranice inovativnosti v designu a inženýrství.

Živice – přesné tisknutí s ohledem na nejmenší detaily

Živice v 3D tisku jsou materiály, které se vyznačují mimořádnou přesností a schopností reprodukovat i ty nejmenší detaily. Jsou ideální pro aplikace, kde jsou klíčové detaily a hladkost povrchu, jako je šperky, prototypy lékařských zařízení nebo modely pro použití v zubní medicíně a protetice.

Technika 3D tisku známá jako stereolitografie (SLA) využívá UV světlo k vytvrzování vrstev tekuté živice do přesně navržených tvarů. Tato metoda umožňuje dosáhnout mimořádně tenkých vrstev a hladkých povrchů, které jsou obtížné dosáhnout jinými metodami 3D tisku. Další technologie, Digital Light Processing (DLP), také využívá živice, ale liší se mechanismem vytvrzení, což ovlivňuje rychlost tisku a kvalitu detailů.

Živice jsou k dispozici v různých formách, nabízející vlastnosti jako vysoká průhlednost, flexibilita nebo odolnost vůči teplotě a chemikáliím. Tato rozmanitost činí živice velmi ceněnými v odvětvích vyžadujících detailnost a specifické materiálové vlastnosti.

Díky svým výhodám umožňují živice v 3D tisku vytvářet složité a jemné prvky, které by byly nemožné vyrobit tradičními metodami. To otevírá dveře k novým možnostem v designu produktů a prototypování, překračující hranice tradiční výroby.