Touha

Ještě vcelku malá holčička, naše dnešní hlavní hrdinka, si právě sama pro sebe přiznala, že loni byla ještě malá a hloupá a tudíž si tehdy přála docela obyčejnou a zbytečnou stavebnici. A vzápětí si připustila i to, že ještě o rok dříve byla ještě menší a hloupější a tudíž tehdy měla pošetilou touhu dostat darem kočárek pro panenku. A ještě o rok dříve měla ještě dětštější nápad, a sice ten, že by chtěla panenku, pro niž chtěla onen před chvílí zmíněný kočárek.

Ano, byla tehdy malá a hloupá. A jak jen se za ony předchozí roky svého žití i toužebná přání z oněch let styděla! Sama před sebou.

Ale zařekla se, že s takovými hloupostmi už je konec. Že už nebude mít taková dětinská, pošetilá přání. Protože dnes už není žádné malé dítě! Dneska už je z ní velká slečna! A taková slečna přece nemůže mít nápady jako nějaké mimino!

Protože taková velká slečna bude chtít už věci opravdu hodnotné, mající svou cenu i svůj význam, svůj smysl. Bude si přát něco, co je opravdu už „pro velké“. Vždyť je jí přece už skoro deset let!

A tak se rozhodla a po důkladném rozmýšlení a poohlížení se po movitějších kamarádech předstoupila před své rodiče se svým „dospěláckým“ přáním.

A přála si opravdu něco jedinečného!

Přála si Doodle Roll. Tedy nejvšestrannější sadu pro kreativní aktivity, ono „vše v jednom“ obsahující velkou roli papíru, pastelky v uzavíracím zásobníku a hlavně speciální patentované pouzdro, které je opatřeno bezpečným zubatým okrajem na odtržení libovolné délky papíru. Sadu perfektní pro zábavu na cestách kdekoliv a kdykoliv, jež je vlastně pořád jakoby uklizená.

Přála si to, protože už byla „velká“ a navíc s výtvarnými uměleckými sklony. A tak toto potřebovala. Úplně jako všechny šťastnější děti kolem ní.