Snílek

Pan Radana měl ve své rodné vsi notně pošramocenou pověst. Nespáchal sice nic zavrženíhodného, přesto však byl na okraji společnosti. A sice proto, že rozumu příliš nepobral a i to málo, jímž byl přírodou obdařen, jej tu a tam zradilo a on tak měl za sebou už několik pobytů v zařízeních specializovaných na hlavu. A kdo by se s ním přátelil, když byl blázen, že?

A tak tomuto nezbývalo, než se po většinu svých dnů bez společnosti obejít. A protože někoho takového nikdo nezaměstnal, měl i kapsu prázdnou stejně jako hlavu, pročež si ani nemohl vyhazovat z kopýtka.

A tak si dopřával povětšinou jenom procházky lesem, v němž si představoval, že je tento rajskou oázou. Ač jen pár kroků od vesnice, v níž mu bylo souzeno žít, představoval si, že je za hranicemi všedních dnů a oddává se tam sladkému nicnedělání turisty, jsa oproštěn od každodenních trablů. Naslouchal tu šumění hvozdu a se zavřenýma očima si představoval, že jde o zvuky moře, u kterého nikdy nebyl a zřejmě nikdy nebude. Prohlížel si tu zblízka mraveniště a představoval si přitom, že jde o veliké a krásné město s mnoha historickými pamětihodnostmi a zajímavou architekturou, že kdesi v jeho útrobách stojí hotely, rezidence, vily, apartmány, zábavní parky i kostely. A viděl-li tu poletující hmyz, vybavila se mu představa letiště, a pokud pak tento hmyz sosal sladkou šťávu z květů, byla mu tato scenérie imitací obchodních center.

Když pak namísto do lesa zamířil k obecnímu rybníku, neviděl v tomto jen obyčejnou velkou louži porostlou žabincem. Rybník se pro něj stával v jeho představách čisťounkým mořem a jeho kopřivami porostlý břeh písečnou pláží zářící v hřejivých paprscích slunce. Ve svých snech tu viděl přístavy s kotvícími loděmi, byť šlo jen o pár pramic místních rybářů vytažených na břeh, ona špetka písku mu připomínala Národní park písečných dun a tak trochu i Saharu.

A když nakonec na nějakém místě usedl a vytáhl z batůžku krajíc namazaného chleba, připadal si jako v luxusní restauraci s naservírovanými specialitami.

A tak prostě snil. Snil o tom, že zdejší louka je golfové hřiště, že zdejší malotřídka je univerzita, že je místní masopust jedním z největších karnevalů na světě ucházejícím se dokonce o zapsání do seznamu UNESCO,…

Prostě snil. Protože, jak jsem zmínil v úvodu, nemohl než snít. Protože rozumu mnoho nepobral.

Kdyby totiž pobral, věděl by už dávno, že nemusí snít. Protože toto vše, o čem snil, a mnoho dalšího si mohl skutečně dopřát. Kdyby jednoduše zavítal na Kanárské ostrovy.