Proč je nelegální zaměstnávání cizinců stále lákavý trend?

V České republice se drží již několik let za sebou rekordně nízká nezaměstnanost. Na začátku roku 2019 činila dle statistického úřadu 2,2 procenta a výhledově se toto číslo v následujících měsících razantně měnit nebude. Zaměstnavatelům tak mnohdy dramaticky schází tuzemská pracovní síla, stagnuje podnikový růst, odmítají se zakázky nebo se jinak upravuje provoz tak, aby se tím vyřešil nedostatek zaměstnanců.

Jediným východiskem z takové situace se jeví zaměstnávání cizinců, zejména pak těch z východních zemí, pro které je český pracovní trh stále zajímavá možnost dobrého přivýdělku (mluvíme o cizincích z tzv. třetích zemí, jelikož občané EU mají rovnocenné postavení na pracovním trhu jako čeští občané).

Množství malých i velkých firem se však často zalekne byrokratické zátěži spojené s tímto postupem, a uchýlí se k nelegální cestě, která je pro obě strany nepopiratelně snazší a rychlejší. Na jejím konci však můžou čekat přísné sankce či jiné fatální postihy.

Zaměstnávání na černo není cizí jak malým podnikatelům, kteří spoléhají na to, že na ně v návaznosti na menší provoz nikdo nepřijde, tak i velkým prosperujícím firmám – připomeňme namátkou kauzu firmy Rohlík.cz, která na toto téma rozvířila diskuzi napříč Českem, zároveň ale odhalila i poněkud zkostnatělý systém otevírání pracovního trhu migrantům.

Získání pracovního povolení je zdlouhavá, papírově náročná činnost pro obě dvě strany. Firmy nechtějí anebo nemohou čekat několik měsíců, než se cizinci udělí pracovní vízum, a tak je pro ně z hlediska efektivity lákavější nelegální cesta – např. zaměstnání občanů Ukrajiny s tzv. „polským vízem“ (v Polsku je pro Ukrajince velmi snadné získat vízum, na které mohou cestovat po celé unii.

Mohou na něj však pracovat pouze v Polsku, jinde v EU jim to není umožněno). Ať je však firmy obhajují sebevíc, ať hledají kličky v zákonech a snaží se ospravedlnit takové jednání, nic nezmění fakt, že těmito kroky hazardují s vlastní pověstí, a že je čeká často likvidační pokuta.

Postih zaměstnavatele zabolí

Co vlastně čeká na zaměstnavatele, kteří se uchýlí k nelegálnímu zaměstnávání? Dopouští se tím podle zákona o zaměstnanosti přestupku, za který je možné uložit pokutu.

• V případě fyzické osoby, která zaměstnávala cizince ze třetích zemí bez platného pracovního povolení, či dokonce bez platného pobytového oprávnění, se může pokuta vyšplhat až k částce 5 milionu korun.
• U právnické osoby je sankce ještě razantnější – činí až 10 milionů korun. Zaměstnavatel navíc musí uhradit ještě ušlé pojistné na zdravotním pojištění a na sociálním zabezpečení, a to včetně penále.

V případě, že zaměstnanci udělí Ministerstvo vnitra správní vyhoštění, musí zaměstnavatel uhradit i náklady s tímto spojené. Extrémní variantou je pak překvalifikování přestupku na trestný čin, který řeší trestní zákoník.

Pokud zaměstnavatel soustavně a ve velkém zaměstnává nelegální pracovníky, což mu přináší ilegální zisk, hrozí mu zákaz činnosti, propadnutí majetku či dokonce odnětí svobody v řádu několika měsíců až pěti let.

„Odkud vítr vane“

Jak se vlastně dá „kápnout“ na nelegální zaměstnávání? Inspektorát práce vnímá situaci jako rostoucí trend, proto se v jeho gesci konají čím dál častěji namátkové kontroly zaměřené převážně na podniky zaměstnávající málo kvalifikované pracovníky, kde je tato praxe nejčastější.

Při kontrolách spolupracuje s cizineckou policií a policií ČR. Od těchto subjektů může být podán samotný podnět k prošetření, ten ale může podat kdokoli, kdo má podezření na činnost nelegálního zaměstnávání.

Zaměstnanec to odskáče nejvíc

Nejenom zaměstnavatel je bit za poskytování práce na černo. Samotný cizinec, který kývne na nabídku takové práce, je za ni zodpovědný a může nést následky, které mu zkomplikují život. I zde platí heslo, že neznalost neomlouvá.

Cizinci hrozí pokuta (až do výše 100 000 Kč) a zpravidla i tzv. správní vyhoštění, které s ním zahájí správní orgán (Ministerstvo vnitra). Musí tak do určené doby opustit Českou republiku, navíc je mu většinou udělena i sankce ve formě zákazu vstupu na území EU po dobu několika měsíců až let.

Problémy má zaměstnanec ale i v případě, že se jeho práce na černo „neprovalí“. Jelikož za něj není odváděno zdravotní pojištění ani sociální pojištění, v případě pracovního úrazu či nemoci má pracovník smůlu. Domáhat se pak vlastních práv a povinností vyplývajících z pracovně právního vztahu je v případě nelegálního zaměstnání logicky nemožné.

Jde to i jinak

Přitom je spoustu cest, jak zaměstnat pracovníka z ciziny, a ušetřit mnoho starostí oběma stranám. Jít cestou legality sice znamená zvýšenou administrativní zátěž, zodpovědnému zaměstnavateli by však mělo být jasné, že pozitiva takového kroku mnohonásobně převyšují výše uvedená rizika.

Na nedostatek pracovních sil reaguje v poslední době i stát, který postupně spouští projekty umožňující zaměstnavatelům flexibilnější a časově dostupnější varianty, jak oslovovat a následně získat kvalifikované zaměstnance.

Jmenovitě se jedná např. o „Projekt Ukrajina“. Pokud zaměstnavatel naplní podmínky pro vstup do projektu, je mu pak ve zrychleném režimu umožněno zaměstnat z Ukrajiny až několik desítek vybraných kvalifikovaných pracovníků. Obdobných projektů funguje již několik a zaměřují se na vzdělané pracovníky z Indie, Mongolska či Srbska.

Cizinci mohou využít tzv. krátkodobých pracovních víz, které je opravňují k výkonu práce v ČR po dobu tří měsíců. Nejčastěji se jedná o sezónní práce ve stavebnictví nebo v zemědělství. Toto vízum nelze prodloužit a cizinec se pak musí vrátit do země původu, kde však může zažádat o dlouhodobá víza – např. zaměstnaneckou nebo modrou kartu.

Obě tyto karty opravňují cizince pracovat pro konkrétního zaměstnavatele na předem určené pozici. Platnost karty je vystavována maximálně na dva roky, může být však opakovaně prodlužována. Životnost ale závisí na samotném pracovním vztahu – skončí-li pracovní smlouva, bude ukončena i platnost karty.

Cizinec si však může požádat v mezidobí o novou zaměstnaneckou kartu, najde-li si nového zaměstnavatele a příslušné úřady změnu schválí. Modrá karta se od zaměstnanecké liší v tom, že je určena pouze vysoce kvalifikovaným pracovníkům, tzn. cizincům, kteří za sebou mají vysokoškolské vzdělání (nebo vyšší odborné vzdělání v délce alespoň tří let) a usilují o zaměstnání, které vyžaduje odborné znalosti.

A jaké kroky musí učinit zaměstnavatel, aby získal pracovníka ze zahraničí? Může využít již zmíněných projektů nabízených ze strany státu, anebo jednoduše přenechá nábor a vyřízení potřebných povolení zkušené pracovní agentuře.

Podstatné je, aby volné pracovní místo, které chce obsadit cizincem, vždy nahlásil Úřadu práce. ÚP místo eviduje po dobu třiceti dnů pro uchazeče nebo zájemce o zaměstnání (tedy primárně pro občany ČR), a pokud se o místo nikdo nepřihlásí, je pak volné pro zájemce ze zahraničí.

Zaměstnavatel je také povinný hlásit nástup cizince do pracovního poměru, platí to i u cizinců z Evropské unie. Logicky také musí hlásit veškeré další změny, které nastanou v průběhu pracovního vztahu.

Jak již bylo řečeno, pokud se zaměstnavateli nechce pouštět do všech záležitostí sám, může využít i pracovní agentury zaměřené na zaměstnávání cizinců. Měl by vyhledávat ale pouze ty prověřené a spolehlivé, protože v případě pochybné agentury hrozí opět kolotoč nepříjemností.

Jak vidno, možností, jak si najít pracovníky i jinde než v tuzemsku, je dost. Stačí jen uvážit, co všechno je zaměstnavatel ochotný riskovat pro pár ušetřených starostí a času.

Autor: pracovní agentura IRS Czech