Našim důchodcům

Naši důchodci jsou prý na tom rok od roku hůř a hůře a jestliže dříve neviděli zářné perspektivy navzdory prezentovaným šťastným zítřkům, dnes je jejich naděje na zlepšení v ještě vzdálenějším nedohlednu, za horizontem nejednou vzdálenějším nežli smrt.

Naši důchodci jsou prý ničeni rostoucími životními náklady, kvůli nimž jsou nejohroženějšími z našinců. Zejména nemají-li naději stát se prduchy, tedy pracujícími důchodci. Za první tři čtvrtiny minulého roku jim životní náklady vzrostly o 4,8 %, jejich průměrná penze pak ale jen o 2,2 %.

Na výdajích důchodců, kteří mají průměrný příjem 10.764 korun, se podepsaly zejména rostoucí ceny potravin, dále pak dražší bydlení, léky a zdravotní péče. A nějaká nová valorizace není ani na obzoru, tudíž, jak dí předseda Rady seniorů Zdeněk Pernes, se dnešní vláda chová k seniorům historicky nejhůř ze všech našich vlád.

Nejohroženějšími ze všech našich důchodců jsou pak ženy-seniorky, jež musí žít z nižších důchodů delší dobu než muži, kteří jsou zvýhodněni tím, že dříve umřou. Zase to ti chlapi mají snazší!

A tak dnes máme 149.000 našich seniorů, kteří žijí z méně než osmi tisíc korun měsíčně, máme 1.325.000 penzistů s příjmy mezi osmi a třinácti tisíci a 88.300 důchodců s více než 14.500 Kč. Plus třicet šťastlivců bere důchod přes 47.000 Kč.

Je smutné, že naši starší spoluobčané musejí třít bídu s nouzí. V naší společnosti, jež je (snad oprávněně) považována za civilizovanou. A proto jsem se rozhodl pomoci na tomto místě našim starším spoluobčanům svou radou. Byť vím, že se za svou radu vděku dozajista nedočkám. Právě naopak.

Bydlím za devatenáct stovek měsíčně, stravuji se za nějaké dvě tisícovky. Na dvě tisícovky mne přijde dojíždění do práce, na totéž kouření, na pět tisícovek dcera, tři tisícovky je třeba ušetřit, aby v létě bylo na Afriku. Šestnáct tisícovek je pryč.

Kdybych byl dnes tedy nepracujícím důchodcem, majícím dospělé potomstvo, přinejmenším ze zdravotních důvodů neschopný obletět ročně přes půl zeměkoule a nenucený dojíždět do práce, vyžil bych (a jsem s tímto stavem věcí v reálu spokojen) z nějakých šesti tisícovek.
S většinou z dnešních důchodů bych tak byl osobně spokojen. Což přeji i našim dnešním důchodcům. Není to sice nic moc, ale dnešní důchodci mají navíc jednu ohromnou výhodu. Oni mají své jisté. Na rozdíl ode mne, jehož čeká „důchod“ za více než dvě desítky let. Důchod tak jaksi „hirošimský“. Tedy důchod, v němž živí budou závidět mrtvým.

Autor článku: Viktor Pondělík