Malování

Stěny v bytě Radanových už dávno nebyly tím, čím bývaly. Protože to víte, čas běží a barva podobna člověku stárne. A když na ni navíc tu a tam i něco vystříkne, někdo se o ni otře,… A vlastně i pružná plácačka na mouchy či smetáček na pavučiny sice po jednom použití stopy nezanechají, jenže když se použijí stokrát, tisíckrát,…

Prostě jejich stěny doznaly takové újmy, že bylo třeba nově vymalovat. A paní Radanová sice věděla, že obrázky jejího manžela nedosahují ani kvalit děl jejich dítěte, ale natřít stěny štětkou by podle ní neměl být pro chotě problém.

A tak pana Radanu zásobila barvou i štětkou a odebrala se kamsi mimo domov, doufaje, že se vrátí do bytu zářícího novotou.

Doufat mohla. Jenže pouze doufat. Protože po jejím návratu nebyl příbytek tím, v co doufala. Zdi byly sice natřené obstojně, což o to, ale co ty cákance na oknech? Co ta barva rozlitá a zaschlá na podlaze? Co ta potřísněná kamna, co ten zmazaný nábytek?

Prostě barva byla všude. Úplně všude, manžela nevyjímaje. Protože i on se nechtěně zřídil k nepoznání. Protože… Paní Radanová úplně zapomněla, že by měla před odchodem chotě upozornit i na krycí fólie a plachty a maskovací lepící pásky, jež uložila na půdě a jimiž měly být zakryty ty plochy, jež neměly být barvou dotčeny. A tak, jestli bylo něco nedotčeným, byly to bohužel právě tyto pomůcky. Ty, jež bylo možno koupit i po kusech, ač si právě v tuto chvíli při pohledu na onu pohromu říkala, že jich měla obstarat tolik, že by nejspíš i množstevní slevu dostala.

Jenže bylo už pozdě bycha honit. A tak nejprve s mokrým hadrem v ruce vyhnala manžela a pak se tímto, míněn hadr a nikoliv manžel, jala odstraňovat nechtěné pozůstatky po malování. Přičemž lamentovala a přísahala si, že příště už na zmíněný sortiment nezapomene. A z bytu odejde teprve ve chvíli, kdy bude mít manžel v krycí fólii zabalené či plachtou zakryté úplně všechno.