Malé pojednání o půjčkách…

Potká to každého. Ona nutkavá touha či potřeba mít něco, co nemá a na co nemá. Nemá to, nemá na to, ale chce to mít.

Poprvé se s tímto člověk setkává již ve věku notně útlém, pomineme-li základní životní potřeby, jež jsou vyžadovány každým ve věku ještě útlejším než útlém. Hraje si třeba na písečku a vtom uzří u druhého atraktivní bábovičku, kyblíček, lopatičku,… A touha je na světě. Touha si půjčit, která nejednou skončí rozmíškou a pláčem.

S kvapícími lety se pak vše mění, i když vlastně ne zase až tak docela. Protože i ve věku pozdějším se prahne a žádostivost nejednou končí stejně jako v případě výše zmíněném konflikty a slzami.

Nejprve si půjčujeme třeba hračky, později nejrůznější dražší a dražší hračky a „hračky“, předměty denní potřeby i nepotřeby, až jednoho dne, jak velí mrav, skončíme u peněz.

A půjčením peněz nejednou taky „skončíme“, na toto „dojedeme“. Protože jestliže to při výpůjčce nějaké maličkosti ve věku útlejším vesměs hůře než melou a pláčem neskončilo, peníze jsou peníze. Peníze jsou vždy až na prvním místě.

Předně se domnívám, že nejlepší půjčka je žádná půjčka. Prostě už jenom proto, že osoba nedlužící nic nikomu je svým vlastním pánem a vyjma zákonodárců a drben mu nikdo nemá co mluvit do života, může konat tak, jak je mu libo, v rámci zákonných mantinelů, v nichž jeho svoboda končí až tam, kde začíná svoboda někoho jiného. Nemusí před nikým ohýbat hřbet a klopit zrak, nemusí se plížit ulicemi ve snaze vyhnout se věřitelům, nemusí se bát otevřít kdejaký doporučený či úřední dopis. Nemusí užívat dne, věda, že co nevidět tu bude exekutor, nemusí doufat v soucítění zvenčí. A také se za sebe nemusí stydět.

Ovšem ne každému je přáno. Někdy to prostě bez půjčky nejde a někdy je dokonce půjčka na místě. Kupříkladu tehdy, je-li tato investicí, jež přinese nezpochybnitelný zisk nebo alespoň nezpůsobí ztrátu. Tak je tomu kupříkladu u půjček na pořízení si bydlení. Zde je jistě rozumné půjčit si při vlastním aktuálním nedostatku přiměřený obnos na koupi střechy nad hlavou, jenž se následně zaplatí pobytem pod touto. Je lépe být obyvatelem přiměřeně zadlužené nemovitosti a tuto splácet svou prací, než být bezdomovcem, střádajícím si na budoucí bydlení korunku ke korunce, jenž o práci nezavadí a korunky se mu tak ne a ne rychle množit. Je lépe půjčit si na vydělávající výrobní prostředek a zajistit si budoucnost než sedět doma bez práce a o hladu.

Ovšem ne vždy si půjčujeme právě takto. Což není žádná novina, protože totéž se můžeme dočíst leckdy a leckde. Půjčujeme si na dovolené, na nejmodernější elektroniku, na šatečky, jež jsou na několik vzácných okamžiků v módě, půjčujeme si na nová auta, nový nábytek, bytové přestavby, na zábavu a jiné nesmysly, jež nám udělají nakrátko dobře, aby nám pak udělaly nadlouho zle.

A jak si jenom půjčujeme! Jsme přece „rozumní“ lidé a tak si bereme půjčky zásadně jen výhodné, jedinečné, rychlé, necháváme si je přinést až do domu, radujeme se, kterak se obejdeme bez ručitele a bez nahlížení do registrů. Prostě bereme si ty půjčky podle inzerce a reklam nejlepší. A skutečně nejlepší, ovšem nejlepší pro věřitele.

A až dodatečně žasneme, že se v lepším případě ještě hodně naplatíme, než budeme tam, kde jsme byli v době před půjčkové. Pokud tam vůbec ještě někdy budeme. Protože si můžeme půjčit třeba desítky tisíc za pár korun měsíčně, ovšem těch měsíců je! Protože zaplatit pár procent úroků je hračka, ovšem s dalšími „směšnými“ poplatky už to přestane být k smíchu. Protože si x-krát můžeme odložit splátku, ale následně toho odložíme tolik, že skončíme s holou řití. A těch triků je!

Dlouho bych ještě mohl psát, ale nebudu. Protože rada je tu jediná. Myslete a mnohokrát měřte, než budete případně řezat. Jinak je jakýkoliv i mnohastránkový elaborát plný rad holou zbytečností.