Lidová moudrost 14. – hlídat jako oko v hlavě

Pan Radana byl v širokém okolí znám jako zdatný kutil, učiněný všeuměl, zároveň ale i tak trochu jako ignorant, který si nikdy a nikde nelámal hlavu s předpisy. A své kutilské vášni se dnes věnoval už od rána.

Nejprve si potřeboval přibrousit ostří na travní sekačce. I upevnil toto do svěráku, zapnul brusku a už brusným kotoučem přejížděl po kovu, až roje jiskérek odletovaly. Nejedna z nich zasáhla i jeho obličej, jedna mu vlétla přímo do oka, ale jemu to bylo vcelku jedno. Protože kdo by se zdržoval nějakou ochranou?

Pak bylo třeba vyčistit zanesený odpad. Nic složitého. Trocha chemie a bude to vyřízené. Popadl nádobu s prostředkem obsahujícím kyselinu solnou a její obsah vylil na určené místo. Pravda, trochu to cákalo, ale což. To se prostě opláchne. A ta spáleninka hned vedle oka? A co má být?

Poté, co skončil, se mu počalo cosi nepozdávat. Něco nebylo tak, jak má být. Zřejmě ne všechny jiskérky, vzniklé prve při broušení, zhasly. V koutě dílny cosi hořelo a stoupal z toho nepříjemný dým, který dusil a pořádně štípal v očích. Ale oheň to nebyl nijak mimořádný, stačilo použít práškový hasicí přístroj a bylo v mžiku po všem. Ještě kdyby mu tak jemný prach nenalétal všude možně, oči nevyjímaje.

Zrak měl tudíž pro slzení dosti zakalený. Ale což! Utřel si oči prostě a jednoduše kapesníkem. Stejným kapesníkem, jakým prve setřel z ponku olejovou skvrnu. Rázem vypadal, jako by poprvé zkusil použít oční stíny.

Vyšel ven z tmavé dílny a oči ho rozbolely ještě více z toho, jak mu do nich nečekaně zazářilo ostré slunce. Až se mu z toho udělaly mžitky. Skoro takové, jako když včera používal bez ochranných brýlí autogen.

Trochu se rozkoukal a za stálého mnutí si očí zamířil k domovu. Vcelku spěchal, protože už tam měl být. Protože jeho žena prý kamsi potřebovala odejít. A on měl hlídat synka.

Přišel domů a odkýval ženě vše, co mu kladla na srdce. A zejména svatosvatě slíbil, že bude na jejich dítě dávat pozor. Že ho bude hlídat jako oko v hlavě…