Bílá nade vše

Tonda se seznámil s novou dívkou. Byla překrásná, ač na ni vlastně v onom příšeří, kde se s ní setkal, příliš neviděl. Byla to krasavice k pohledání a zdálo se mu, že i ona v něm nalezla zalíbení. Ano, ta musí být jeho! Ta a žádná jiná!

Jenže pak stanul doma před zrcadlem a pojal první pochybnosti, zda o něho ona dívčina vskutku bude mít zájem. Což o to, tělesná schránka docela ušla, vlasy měl střižené podle poslední módy, oblečení od rodičů bylo rovněž vcelku moderní a krásné, jenže…

Jenže ty jeho zuby! Snad to bylo tím, že potají kouřil, snad tím, že si dopřával nejeden nápoj zanechávající na těchto povlak, snad to bylo nedokonalé čištění nebo vcelku výrazná neochota navštěvovat zubaře. Prostě jeho zuby, to nebyly běloskvoucí perličky. To spíš bylo něco nažloutlého, co se mu nezdálo být ani trochu přitažlivým. A dozajista takové raťafáky nebudou přitažlivými ani pro jeho děvče.

Když se poprvé seznámili, bylo kolem, jak zaznělo výše, šero. Takže si toho dotyčná vůbec nemusela všimnout, a všimla-li si přece, mohla to pokládat pouze za vliv tmy.

Jenže on ji nechtěl vídat jenom potmě. Chtěl se s ní setkávat i ve dne, vodit se s ní za ruku, vystavovat ji závistivým kamarádům na odiv. Jenže jakmile se na ni poprvé za světla usměje, nejspíš uteče. Ona, ne on.

A tak popadl kartáček, tubu se zubní pastou a kelímek a zavřel se nadlouho v koupelně. Tam, kde nad umyvadlem své zuby usilovně drhnul. Jenže ať dělal, co dělal, pořád to nebylo ono. Pořád se nemohl upřímně zazubit, pořád se svého zbarveného chrupu spíše lekal, než aby jásal. Protože nemohl zářit nad tím, jak jeho chrup nezáří.

Už už to skoro vzdal. Už už se smířil s tím, že svou vyvolenou ztratí hned na příští schůzce. Protože když se tam bude tvářit jako kakabus, nebude o něj děvče jevit zájem, a když se usměje, projeví ona dozajista nezájem. Ne-li přímo odpor.

Jak jenom mu bylo smutno při této představě! Tak smutno, že se zamkl ve svém pokoji se svým v onom okamžiku zřejmě jediným přítelem, kterému jeho zuby nevadily. Tedy s internetem, na kterém se rozhodl najít si děvče, u kterého by mohl navzdory svému handicapu uspět. Zadal do vyhledávače něco jako zabarvené zuby a seznámení… A „vyplivlo“ mu to stránku www.nazuby.cz. Stránku, na níž nalezl řešení. Pomoc v počínání, jež k bílému chrupu vede. Pomoc zvanou bělení zubů doma. Pomoc, která funguje. A zafungovala i u něj. Stoprocentně.

Důkazem čehož je to, že s onou dívkou chodí dodnes. A to nikoliv jenom za hluboké tmy.