Pánev wok

Pan Radana sice o pánvi wok ještě nikdy neslyšel, ale pranic mu to nevadilo, protože se informoval na panev-wok.cz. Ač ji nikdy dříve neznal, zamiloval se do ní, jakmile ji poprvé uzřel. Protože jak jenom byla tato hlubokou, širokou a oblou! Přesně to vždy na všech pánvích oceňoval, na toto nikdy nedal dopustit. Mám samozřejmě na mysli pánve kuchyňské!

Protože díky hloubce této se v ní dalo připravit pokrmu habaděj a díky nízké potřebě tuku mu toto manželka nikdy nevyčítala. A jídlo mu z této ani nikdy „neutíkalo“, a to ani tehdy, když je připravoval v páře, což je prý ještě zdravější než na tuku.

Prostě si tento švédský výrobek ze švédské litiny oblíbila celá rodina. Muž proto, že se na pánvi wok dal smažit jeho zamilovaný řízek nebo vařit ještě zamilovanější guláš; a žena prý proto, že tato švédská kvalita umožňovala vařit zdravě a zachovávat chuť a vitamíny a šetřila energii, a to i a dost možná zejména energii, již (ne)musela paní Radanová zbytečně vynakládat na údržbu této pánve.

A tak se tato litinová pánev záhy po jejím pořízení stala miláčkem celé rodiny. V celé kuchyni nebylo vyhledávanějšího nádobí. Pánev wok byla populární, a kdyby ožila, dozajista by byla přijata za člena rodiny.

K čemuž vlastně nakonec svým způsobem došlo.

Protože se jednoho dne paní Radanová vrátila ze služební cesty o něco dříve a hned mezi dveřmi se zděsila, když uslyšela z nitra bytu vzrušené vzdechy a sladké špitání, jaké je typické milencům. „Miluji tě… jsi mi vším… jak jenom jsi krásná… za nic na světě bych tě nevyměnil… jsi můj poklad…“ Tato a další slova se odkudsi linula z manželových úst. A tak manželka na toho prostopášníka vletěla.

A našla ho v kuchyni, kterak zrovna láskyplně opěvuje tento exemplář nádobí, tisknouce ho ve svých dlaních.