02. června 2014
Kategorie: Další rady, PR

Hráčská vášeň

Pan Miklík propadl hráčské vášni. A v této si nijak extra nevybíral. Byl ochoten hrát kdykoliv a kdekoliv cokoliv o cokoliv, nevyhýbal se žádné šanci změřit s někým své schopnosti. Byl hráčem až do morku kostí. Jenže…

Jeho vášeň nebyla tak neškodnou, jak tomu ve většině případů bývá. Protože pan Miklík nehrál jen pro potěšení ze hry, ale také z touhy vyhrát. Dopomoci si k nějakým penězům. Pro naději na výhru byl ochoten učinit snad cokoliv a je tudíž nasnadě, že přímo přitahoval ty, kdo byli schopni a ochotni této jeho touhy zneužít.

Co chvíli se setkal s nějakým falešným hráčem, podvodníkem. A protože lsti takových ne vždy snadno odhalíte, doplácel na takovou hru. Býval obětí švindlování a v marné snaze vyhrát zpět prohrané, zvyšoval vsazené částky vždy tak dlouho, dokud bylo co sázet. Případně dokud jeho protihráči brali zálohy, směnky a jiné garance, jež pan Miklík následně prohrával též a jen s obtížemi je splácel a získával zpět.

Dluhy pana Miklíka tak rostly, pomalu už nemohl ani mezi příbuzné a známé, mezi nimiž nebylo snad nikoho, komu by nedlužil. Hrozily mu exekuce, prohrál dokonce i manželku a občas se po hře vracel domů jen v trenýrkách. Ale nemohl si pomoci a znovu a znovu hrál. A prohrával, protože švindlíře potká takový hráčský maniak na každém kroku.

Karty, skořápky, ruleta, kostky, sázky na to či ono… Vždycky z toho nakonec bylo mínus. Protože vždycky se našel vykuk, který pana Miklíka nějak ošidil.

A tak náš hrdina nakonec zůstal sám ve vybydleném bytě. Neměl kam a s kým jít, neměl peníze, aby se ve společnosti nějak zabavil.
A v tomto neutěšeném postavení si svatosvatě slíbil, že s tím už vážně něco udělá. Že s tím svým nešvarem skoncuje. A… trochu se mu to i povedlo.

Protože hrát sice někdo jako on zřejmě nikdy nepřestane, ale stačí i pouhé skoncování s hazardem, aby se jeden měl lépe nebo aspoň nikoliv hůře. Skoncoval s různými podvodníky a přesedlal na hrací automaty. Pravda, nikdy si díky těmto příliš nepomohl, nikdy se díky nim neocitl „za vodou“. Ale přesto byly tyto chvályhodnou alternativou k jeho dřívějšímu počínání.

Protože takové herní automaty zabaví též, ale… Nejsou to žádné podvratné elementy, žádné nekalé živly. Takovéto automaty člověka nikdy úmyslně nepodvedou, nešvindlují. A na rozdíl od lichvářů dobře vědí, kdy mají přestat hrát. Prostě tehdy, když na to už hráč nemá.

Nebo jste snad někdy viděli automat, jenž by po svém protihráči žádal dům, manželku a nakonec třeba i osobní ošacení do zástavy?

Líbil se vám článek? Řekněte o něm přátelům: